Ty, které se mnou prožily to krásné, ale hodně smutné léto před dvěma roky.
Ty, ve kterých jsem se cítila lehká jako mlha a čistá jako první sněženka.
Dokud nepřišel podzim, a já nezjistila, že sluníčko vyšisovalo vlaštovkám jejich černá křídla, a spíše než sněženku v nich připomínám vybledlou utěrku na nádobí.
Často mě napadá, že jsem si měla tyhle vlaštovky koupit alespoň troje…
A tak jsem se rozhodla, že dám svým oblíbeným šatům možnost zdobit mě ještě jednou. Tentokrát však už ne ve své bělostné čistotě, ale v černé, vznešené barvě havranů. Ano, i já jsem za ty dva roky trochu pozměnila svou ptačí perspektivu...
Ale neobarvím je, to by bylo příliš jednoduché.
Ušiju si nové, co nejpodobnější těm původním…
Tedy, doufejme! :)
P.S. Teprve potom, co jsem je rozpárala, jsem si uvědomila, že nemám jedinou fotku, kde bych měla tyhle šaty na sobě. Nebudu brečet...nebudu!
Žádné komentáře:
Okomentovat