Nafrněná

jednou s Jinou
nikdy s jinou

Zimní

sníh ve vlasech
havrani v poli
klid na duši
i když to bolí

a zrovna když váhám
jestli k sobě opravdu patříme

přijdeš a řekneš ten nejlepší vtip na světě

a já úplně zapomenu
nad čím jsem to vlastně přemýšlela

Chtěla bys,
abych přivoněl
ke kůži na tvém krku

A já bych chtěl
aspoň na chvilku
vrátit, co bylo
a není

večerní splín

roztáhnout křídla

a odletět tam

kde nebolí to

když usínám

až jednou bude po všem

chci políbit tvé rány

a rozehnat havrany

co sedí ti na duši

ani netušíš...

chceš víc

poezie mých stehen?

chceš hrát si se slovy

šeptanými do polštáře?

autorské čtení mé duše

před jednočlenným publikem

zatleskáš mi?

Autoportrét

rozpité kontury černou tuší

a kaňky od inkoustu

občas trocha barvy

a pár nevhodných slov vystřižených z novin

já

koláž ze vzpomínek

nástěnka ohmataných fotek

povídka s otevřeným koncem

v posledním odstavci
píšou žes odešel
za štěstím jinam
za jinou

v posledním odstavci
všechna má vina
udusím dnešek
peřinou

někdy si myslím
že to bude krásný
teprv až si budem chybět

třeba zas budeš básnit

a říkat pravdu
a celý to chtít zpět

"naposled..."

Škoda

škoda
že na lásku musí být dva
protože občas i jeden je příliš

Italská domácnost

roztančené střepy skla

řádily na našem bitevním poli

a chtěly nás podřezat oba

ještě to trochu bolí

ale taková je doba

Pro něj

jsi umělec

kapacita

celebrita

lesklý kamínek

hluboký nádech

stah srdeční komory

moje soukromá estetická záležitost

Na koleji

mladičká básnířka upřímně doufá

že v ní doutná skrytý potenciál

protože jinak ten smrad asi znamená

že na chodbě zas někdo kouří