Velké modré oči

Zdroj: Pinterest

Podzim se plíživě mění v zimu a od deště ke sněhu už zbývá jen krůček. Tramvaj č. 26 praská ve švech. Až úplně u dveří, hluboko pod zorným polem dospělého člověka, stojí dvě blondýnky. Malá, asi šestiletá, a ještě menší, sotva čtyřletá. Neznají se, každá drží za ruku jinou maminku, i když jejich velké modré oči by klidně mohly být oči sester.

„So many people here!“ vykřikne mladší holčička nahoru k mamince.

„Yeah...so many people...“ zazní odpověď. 

Obě dívenky jsou veselé a bezstarostné, i když namačkaní dospělí kolem nich se na sebe mračí, jako to umějí jen oni. Děvčátka se kroutí, popotahují si čepičky z očí a brebentí. Pokud si jich vůbec někdo všiml, musel se v duchu usmát. Všechno je to teprve čeká, srší zdravím a obě mají plnou hlavu barevných snů a jiskrného potenciálu.

Tramvaj zastavila na zastávce Dejvická a většina lidí vystoupila. Ve voze se konečně dá hnout a maminka s menší blondýnkou se usadily u okna. Větší dívenka se svou maminkou zůstaly stát u dveří. Nemá cenu si sedat, jedou jen na Hradčanskou.

„Vidíš," zašepá maminka své dceři do ucha „taková malá holčička a jak mluví anglicky!“

„Já taky umím anglicky. Hello!“ chlubí se dívenka hlasitě.

„A co ještě umíš říct?“

„Všechno!“

„Tak řekni.“

„Všechno umím říct. Česky.“

„No jo, česky...“ Maminka pohrdavě zkřiví rty. „Já myslela, co umíš anglicky!“

„Neumím...“ zamumlá holčička a klopí zrak.

„No, tak vidíš...“

Tramvaj zvoní a veze je Prahou k domovu. Dívenka, která umí říct "Hello", mlčí. Plavovlasá Angličanka houpe nožkama a v rodném jazyce něco vypráví svému odrazu v kovovém rámu okna.

Pak vůz zastaví na Hradčanské, dveře se otevřou a maminka postrčí svou dceru ven.
Ta se však ještě na okamžik ohlédne na holčičnku u okna.
Jestli ji v tu chvíli někdo pozoroval, spatřil náhle v jejích očích něco, co tam dosud nikdy nebylo. 

Je to první náznak dospělosti, černá kaňka v sněhobílé šestileté mysli:

Právě zaseté semínko závisti.